Opravy motocyklových klikovek s ojnicemi uloženými na jehlových ložiskách

S ojnicemi uloženými na jehlových ložiskách (klecích) se setkáváme u dvoudobých i čtyřdobých motorů.

V této informaci se budu zabývat výhradně klikovkami ze čtyřdobých motorů, jejichž konstrukce je přece jen odlišná. Navíc podezřívám výrobce čtyřtaktů, že se velmi snaží o to, aby se klikovky opravovaly stále obtížněji. Ekonomické zájmy výrobců upřednostňují prodej nových klikovek za ceny mnohonásobně vyšší, než činí náklady na jejich opravy. Příkladem pro oprávněnost této úvahy je např. konstrukce klikovky z motoru Aprilia Leonardo. Je tvarovaná tak, že bez speciálních přípravků ji nelze rozebrat bez deformace. U jiných motorů zase nejsou náhradní ojnice nebo speciální jehlové klece. Proto ti, kteří opravují lisované klikovky  mají jedinou možnost – vědět, umět a vybavit se. V některých případech je nutno přistoupit i k rekonstrukcím  uložení nebo výrobě nových dílů. Např. při výrobě nové ojnice stojíme nejen před otázkou volby správné technologie a materiálu, ale i problematikou hmotnosti, kterou nutno dodržet. Uvádím to proto, abychom si uvědomili, že klikový mechanismus musí mít po opravě stejné dynamické vlastnosti (hmotnosti) jako před opravou.

Jedním ze speciálních opravářských problémů je uložení ojnic na sypaných jehlách. V tomto případě je jehlová klec nahrazena jehlami, které jsou uloženy jedna vedle druhé. V některých případech toto řešení používám a je dobré vědět, kdy ho lze použít. Nejlépe si problém vysvětlíme na příkladu.

Původní uložení ojnice prostřednictvím jehlové klece má tyto parametry: Otvor v ojnici  45, průměr klikového čepu  37, průměr jehly v kleci  4, počet jehel v kleci 22. (Tolerance neuvádím.)

Pokud ojnici hodláme uložit na sypaných jehlách, musíme průměr otvoru v ojnici i průměr čepu upravit tak, abychom vedle sebe uložili celý počet jehel, mezi jehlami nechali potřebnou funkční vůli a radiální vůli v ložisku stanovili podle potřeby motoru.

Zvolím-li počet jehel 32, vyjde  otvor v ojnici  44,95 , což je méně než původní rozměr otvoru v ojnici. V takovém případě mohu ojnici přebrousit a nalisovat do ní slabostěnné kalené pouzdro. Není pochyb, že tato práce vyžaduje znalosti, pečlivost a vybavení.

Zvolím-li počet jehel 33, vyjde  otvor v ojnici  46,22. Pokud ojnice snese přebroušení bez ztráty tvrdosti ložiskové dráhy, lze to provést.

V obou uvedených případech se mírně změní hmotnost ložiska.

Lze tyto úpravy provést bez nebezpečí snížení únosnosti ložiska nebo jeho životnosti?

Únosnost ložiska se sypanými jehlami je výrazně vyšší než únosnost jehlové klece, neboť počet nosných elementů se zvýšil z 22 na 32 resp. 33. Odtud žádné nebezpečí nehrozí. Jisté riziko vyplývá z většího tření v samotném ložisku. Vzrostla třecí rychlost mezi jehlami i počet třecích míst. Bez komplikovaného výkladu tohoto problému se omezím na konstatování, že sypané jehly potřebují intenzivnější mazání, např. úpravou ústí mazacího kanálu nebo jeho znásobení, aby procházející olej větší množství tepla spolehlivě odvedl.
Při uvážení uvedených omezení a zajištění dostatečného mazání, uložení ojnic na sypaných jehlách poměrně často používám.