Oprava klikových čepů žárovým nástřikem - raději ne!

Už za dob úderníků a zlepšovatelů se k opravě opotřebených hřídelů a čepů používalo šopování (metalizace). Nic to nemá společného s nakupováním, jak by tento výraz mohl být v současné době překládán. Šlo o stříkání tekutého kovu na opotřebené plochy, které se následně obrobily na původní rozměr. Dnes mluvíme o žárovém nástřiku a byli bychom nespravedliví, kdybychom tvrdili, že jde o totéž, i když v principu ano. Za těch zhruba 60 let se ale tato technologie velmi zdokonalila. Proč tento úvod?
Často se poškozené klikovky "opravují" žárovým nástřikem. Samotný pojem žárový nástřik neříká nic, protože tato technologie je determinována
- použitým materiálem nástřiku
- způsobem a teplotou natavení
- dopadovou rychlostí nataveného materiálu.
Materiálů je mnoho, teplota se pohybuje v mezích od 3 do 20 tisíc °C a rychlost dopadu natavených korpuskulí může být 30 nebo také 600 m/s. Z uvedeného je patrno, že není nástřik jako nástřik a na opravu klikovek se hodí jen některý. Asi před 15 lety jsem na klikovku dráhového motoru použil vysokorychlostní nástřik téměř čistého molybdenu (99,5%). Použitý prášek fy. Sulcer Metco byl nabízen ve 4 modifikacích a který použit museli rozhodnout specialisté z Plazmametalu Chrlice. Výsledek byl dobrý, cena nástřiku vysoká, čištění mazacích kanálů v klikovce velká loterie. Motor jsem sledoval dvě sezóny.
Běžně nabízené nástřiky, o nichž nic nevíme, nedoporučuji. Spolehlivost ukotvení nastříkaného materiálu je velmi